Za poslední roky se úroveň hokejového univerzitního týmu Engineers Prague posunula na úplně jiný level. Už se dávno nejedná o takový hurá hokej. Klub prosperuje, přitahuje kvalitní hráče a více fanoušků. V rozhovoru s Petrem Janáskem, kapitánem týmu, jsme si povídali o jeho začátcích, studiích v Americe, a hlavně o tom, jak s lehkostí zvládá práci, školu, hokeji spolupráci se Synergy Clubem Anděl, kde se s ním můžete setkat na pozici fitness manažera.

Od kdy hraješ hokej a proč zrovna tento sport?

K hokeji jsem se dostal ve čtyřech letech ve Vimperku na Šumavě, odkud pocházím. Přivedla mě k němu maminka. Štvalo ji, že jsem byl vždycky ve školce otloukánek a nechal jsem si všechno líbit i od mladších spolužáků. Tak mě vzala jednoho dne na hokej, na školičku bruslení a mě to začalo bavit.

Čím vším jsi prošel?

Mládežnickými kategoriemi jsem si prošel ve Vimperku, kde jsem absolvoval přípravku, mladší žáky a potom jsem se vydal do Strakonic, kde jsem působil jeden rok v kategorii starších žáků. Následoval přestup do Písku, kde jsem hrál za starší žáky a později extraligu mladšího a staršího dorostu. A po štaci v Písku jsem v Českých Budějovicích hrál tři roky extraligu juniorů. Potom kvůli zranění, kdy jsem toho třetí sezónu moc neodehrál, jsem se rozhodl odejít do Bělehradu v Srbsku a půlku sezóny jsem dohrál tam. Když jsem se vrátil, udělal jsem přijímačky na americkou vysokou školu, kterou jsem úspěšně dostudoval. Po návratu z Ameriky jsem se přidal k Engineers Prague, kde jsem nyní už třetí sezónu a studuji na ČZU.

V Americe jsi hrál také hokej?

Ano, hrál jsem hokej a zároveň studoval vysokou školu.

A jaká zkušenost to pro tebe byla?

Skvělá. Ze začátku obrovské nervy a stres, ale dalo mi to hrozně moc. Poznal jsem úplně jiný svět, jinou kulturu, jinou mentalitu a určitě toho nelituji ani na minutu. Kdybych mohl jet znovu, neváhal bych a přál bych každému, aby si to vyzkoušel. Člověka to zocelí a objevíte v sobě takové věci, které by jste jinak nenašli.

A co úroveň hokeje, liší se něčím od naší?

Bylo to úplně o něčem jiném. Mají menší rozměry hřiště a zaměřují se hlavně na výbušnost, dynamiku, rychlost, a nikoliv na kombinace jako u nás. Hokej byl hodně kontaktní, rychlý, takže jsem si na to musel postupně zvykat. Ve finále jsem zjistil, že mi to vlastně vyhovuje. I tréninky byly jiné. Braly se podobně jako zápas, jely se v obrovském nasazení. Celkově mentalita se liší a tým držel hodně pospolu. Takže jsme měli různé večeře a trávili jsme spolu téměř veškerý volný čas.

Po dvou letech ses vrátil zpátky a pokračoval jsi ve studiu?

Ano, po návratu jsem strávil první semestr na Vysoké škole ekonomické a z ní jsem přestoupil na Českou zemědělskou univerzitu, kde studuji doteď. A v rámci toho jsem se zapojil do týmu Engineers Prague, který mi doporučila moje maminka. Takže jsem napsal na poslední chvíli klukům, zda bych to u nich mohl zkusit, a klaplo to.

Jak vznikl název klubu Engineers Prague?

Jedná se o tým hráčů složený ze studentů tří vysokých škol – ČZU, ČVUT, VŠE. Jde tedy o tým, který hraje ligu univerzitního hokeje. A jelikož je studium na těchto školách zakončené inženýrským titulem, tak se klub jmenuje Engineers. 

Co pro tebe znamená Engineers Prague a role kapitána?

EP jsou pro mě druhá rodina. Od začátku jsem se tam cítil dobře, poznal jsem mnoho nových skvělých lidí a během těch tří let pouto natolik zesílilo, že si už nedokážu představit, že bych mohl fungovat bez nich. Je to pro mě opravdu srdcová záležitost a takovou chemii, jakou máme v týmu, jsem nikde nezažil. Vážím si toho, že můžu být součástí týmu a celého projektu, a přál bych to každému, kdo se věnuje nějakému sportu. Být kapitánem je pro mě obrovská čest, zvlášť když přebírám kapitánství po klubové legendě Davidu Semovi, který byl doposud jediným kapitánem Engineers. Zároveň je to velká zodpovědnost. Jsme jedním z nejlepších týmů ligy, tak jsme celkem pod velkým tlakem. Na druhou stranu, ať jste kapitán, nebo nejste, tak chcete týmu pomáhat a zvedat ty, kterým se třeba právě nedaří. Tmelit partu, zajímat se o život hráčů i mimo led a přinášet do šatny energii, která lidi spojuje. A tím se vyhrávají zápasy, a hlavně ty těžší zápasy. Takže pro mě jako kapitána je hlavním úkolem, aby šatna fungovala a byla zde dobrá chemie, dobré vztahy a všichni jsme táhli za jeden provaz. To si myslím, že se nám zatím daří.

Jak vnímáš spolupráci s partnery klubu?

Jako u každého sportu jsou potřeba peníze k vývoji ligy a sportu jako takového. Za poslední dva tři roky se úroveň našeho univerzitního týmu posunula úplně jinam. Dříve jsme se potkávali v šatně párkrát za měsíc, dnes už máme zázemí na stadionu na Hvězdě, s vlastní šatnou a s pravidelnými tréninky. Liga se obrovsky zvedla, celé se to dalo do kupy. To přitahuje kvalitní hráče, kteří mají zájem v lize hrát, i více fanoušků. Atmosféra okolo ligy je úplně elektrizující. Není to jen o našem týmu, zvedají se všechny týmy. Veškerý vývoj šel neskutečně dopředu. Jde o prestižní věc, skvělou příležitost pro všechny, kteří se nedostanou do vyšších lig, zároveň studovat a hrát hokej na špičkové úrovni. To vše by bez partnerů nebylo možné. Nám se podařilo získat velmi dobře sestavené portfolio partnerů, kteří jsou hlavně proaktivní lidé. Nefunguje to jen na bázi peněz, ale pořádáme společně sportovní i kulturní akce. Organizujeme různé sbírky, charity, pomáháme druhým lidem. Naše světy a kultury se prolnuly a funguje zde partnerský vztah prospěšný pro obě strany.

Jsi součástí jednoho z partnerů, Synergy Clubu Anděl, kde vystupuješ také tak trochu jako kapitán. Jsi zde na pozici fitness manažera. Jde skloubit vše dohromady –škola, práce, hokej?

Mám to štěstí, že spolupracuji s tak skvělými lidmi, že mám možnost všechny tyto aktivity propojit a synchronizovat, aby jedna z nich neomezovala tu další. Práce v Synergy Clubu Anděl se přizpůsobila tréninkům a škole, ale přitom se jí můžu věnovat naplno. Musím říct, že to šlape parádně a mám v tom systém, který mi pomáhá stále růst jak po profesní, tak i sportovní a akademické stránce.

Petře, hraješ hokej na špičkové úrovni, stal ses kapitánem. Dosáhl jsi svého snu, zároveň jsi neobětoval všechno hokeji, studuješ vysokou školu a máš našlápnuto i pracovně. Zdá se, že ti všechno vychází skvěle. Co bys vzkázal ostatním, v čem ta síla je a jak něčeho takového dosáhnout?

Všem bych vzkázal, aby byli sami sebou a našli to, co je opravdu baví, a tomu dali všechno. Tvrdě na sobě dřeli, protože bez tvrdé práce nikdo nic zadarmo nezíská. Svému cíli něco obětovali, čím více, tím lépe, a výsledky se dostaví. Když to nejde, jsou těžké časy, nevzdávat se a vědět, kam jdete, a obětovat co nejvíce, co můžete. Odměna zákonitě dorazí a půjdete štěstí naproti. Takže vydržet, jít si za svým a obětovat tomu tolik, kolik bude potřeba. 

Ať se ti daří i nadále a přejeme úspěšnou sezónu. Díky za rozhovor.