Our athletes

Beachvolejbalový tandem Ondřej Perušič a David Schweiner

Beachvolejbalový tandem Ondřej Perušič alias Perun a David Schweiner u nás posiluje už rok a půl třikrát týdně a za tu dobu se naše posilovna stala nedílnou součástí jejich přípravy na turnaje. Na turnaji Světového okruhu v Ostravě si právě připsali největší úspěch v kariéře a v příštím roce by se rádi zúčastnili olympiády v Tokiu. My je rádi podpoříme, aby v olympijské kvalifikaci uspěli a potvrdili tak svoji vysoko nasazenou laťku z loňska. 

Jak dlouho se věnujete beachvolejbalu? Pamatujete si začátky?

O.: Beachvolejbalu se věnuji od svých přibližně čtrnácti let, původně jen jako doplněk klasického (šestkového) volejbalu nebo florbalu, o něž jsem se v té době zajímal v zimní sezóně. První turnaj jsem odehráls Tomášem Táborským, poté velkou část mládežnické kariéry se spoluhráčem Ondrou Benešem, a to pod taktovkou jeho otce Josefa, také bývalého výborného hráče klasického volejbalu a florbalu.

D.: S beachvolejbalem jsem začal na přelomu roku 2014/2015, takže už několik sezón odehraných mám. S Ondrou teď začínáme4. sezónu s tím, že první byla taková seznamovací a poslední dvě se opravdu povedly, a to jak po stránce přípravy, tak i výsledků. Svůj první trénink na písku si pamatuji moc dobře. Když pominu technickou stránku, měl jsem obrovský problém v písku chodit, natož abych v něm nedej bože běhala skákal. ☺

Jak jste se dali dohromady?

O.: Nejdříve jsme se na písku potkali jako soupeři v posledním roce juniorské kariéry(U22). Trénovali jsme ve stejné skupině a oba jsme se chtěli po sezóně beach i věnovat naplno a celoročně, takže jsme se domluvili, že to spoluzkusíme.

D.: Už v žákovské kategorii jsme se potkávali na turnajích jako protihráči. Perun byl vždycky největší v celé kategorii až do kadetů. Nešlo ho přehlédnout, protože svojí postavou vynikal. V roce 2015 jsme se potkávali jako protihráči na písku, ale role obrů se tehdy otočily. A tím, že jsme se na tréninku setkávali čím dál častěji, rozhodli jsme se zkusit to společně. ☺

Jak se vám daří skloubit vrcholový sports osobním životem?

O.: Poměrně dobře, hraje v tom velkou roli podpora ze strany rodiny a tolerance ze strany přítelkyně. Z obou stran častěji slyším, že je to tak lepší, když jsme chvíli na turnaji, takže asi oboustranně výhodná situace. ☺

D.: Zatím musím říci, že docela dobře, ale neúplně naší zásluhou. Jelikož opravdu hodně času trávíme na turnajích a soustředěních v zahraničí, tak je kontakt s rodinou a přítelkyněmi značně omezen. Naštěstí máme kolem sebe trpělivé a empatické lidi a velice nám to ulehčují.

 

David Schweiner
Ondřej Perušič

Mohli byste našim čtenářům stručně popsat, čím je příprava beachvolejbalistů specifická oproti jiným sportům?

O.: Beachvolejbal je poměrně náročný sport na motoriku a všestrannost, takže příprava je hodně různorodá, zejména na písku. V rámci kondiční přípravy trávíme určitě nejvíc času v posilovně, kde se dle kalendáře turnajů střídají silové tréninky i s výbušností, rychlostí atd. Zápas proběhne zpravidla za 30až 60 minut, tudíž se nejedná o vyloženě vytrvalostní sport.☺

D.: Nejspecifičtější budou určitě proměnlivé venkovní podmínky, ve kterých je potřeba trénovat, a ne krátce. Naši hru nejvíce ovlivňuje vítr, na který se zvyká opravdu dlouho. Než si vybudujeme odhad na balón a zautomatizujeme, jak reagovat v jednotlivých situacích, tak před začátkem sezóny strávíme dobré 2 měsíce soustředěním v zahraničí. Největším problémem je přechod z haly, ve které trénujeme v zimě, na písek. Nezní to jako velký rozdíl, ale věřte mi, že je. Kdo poznal, bude souhlasit. ☺

Co je vaší největší motivací, která vás žene dál jak ve sportovním životě, tak v osobním? 

O.: Ve sportovním je to určitě olympiáda. Dědeček má doma stříbrnou medaili za klasický volejbal z OH 1964 z Tokia. Takže pro mne je to určitě speciální motivace tam ten náš rod Perušičů znovu do Tokia dostat. V osobním vytvořit si dobré podmínky na život po studiu a sportovní kariéře, ale zatím se spíš soustředím na „bránění pozic“, takže nenechat se vydědit, neumřít sám atd. ☺

D.: Nějaké cíle mám už od dětství, a to jak ve sportovním, tak osobním životě. Postupem času jsem si nějaké splnil a motivací pro mě jsou právě tyto cíle, které se v zárodku zdají být nedostižné. Největší výzva je pokusit se jich soustavnou prací, tréninkem a zarputilostí dosáhnout. Samozřejmě že to zní hezky, ale bohužel to vždy není tak růžové a cesta je provázená nadávkami a nepříjemnými náladami.

Jaké máte cíle v nadcházející sezóně? Pomýšlíte na účast na LOH 2020 v Tokiu?

O.: Letošní sezóna pro nás bude obtížná, protože jsme si sami loni nasadili laťku vysoko. Určitě chceme uhrát dobrý výsledek na nadcházejícím MS v Hamburku i na ME. Zároveň nasbírat důležité body do probíhající olympijské kvalifikace. Na domácí půdě pak získat společně titul mistrů republiky. Na 4* turnaji Světového okruhu v Ostravě se nám už podařilo obhájit povedený výsledek z loňska, skončili jsme druzí a čeká nás boj o titul.

D.: Největším cílem pro nadcházející sezónu je stabilizace našeho výkonu a práce na detailech. V minulé sezóně už jsme dokázali, že umíme hrát opravdu dobrý beachvolejbal, ale i hodně špatný. Tyto výkyvy musíme eliminovat, být trpěliví a výsledky se dostaví. Olympijská kvalifikace už jev plném proudu a o jedno z míst na OH se chceme prát i my.

Jak hodnotíte dosavadní spolupráci se Synergy Clubem Anděl? Co se vám u nás líbí nejvíce?

O.: Spolupráci se Synergy si nemůžeme vynachválit. Výborné skloubení zázemí pro kondiční přípravu i regeneraci je určitě velkým lákadlem pro všechny sportovce. Jsme spokojeni po všech stránkách, ale pokud bych měl říct jednu věc, tak bych rád ocenil hlavně skvělý kolektiv, přátelský přístup a podporu celého Synergy týmu.

D.: Posilovna je nedílná součást naší přípravy a trávíme v ní poměrně dost času (3× týdně). Už rok a půl chodíme do Synergy a nemůžeme si spolupráci vynachválit. Vychází nám se vším vstříc. Do fitka majitelé pořídili vše, co nám tam chybělo, a teď už se bohužel nemáme na co vymlouvat. Celý Synergy tým je plný sympatických lidí zapálených pro sport a vytváří to příjemnou atmosféru na cvičení. Nejvíce bych asi ocenil bar a práci barmanů, protože není nic lepšího než si dát po náročném tréninku něco dobrého. Takže pokud se vám nechce zrovna cvičit, přijďte se odměnit nějakou dobrotou.

David Schweiner
Ondřej Perušič